Penzijní připojištění je přežitek

Na konci pracovního týdne jsem četl článek o tom, že se začíná přemýšlet o změně podmínek u velmi žádaného produktu – penzijního připojištění. Zákonodárcům a jejich poradcům se moc nelíbí, že si lidé naspořené peníze ihned při odchodu do důchodu z penzijka vyberou a během několika měsíců všechny úspory utratí. A tito lidé musejí být potom do konce svého života závislí jen na státu – na důchodech. Státu se líbí myšlenka postupného uvolňování naspořených peněz jako přilepšení několika jednotek tisíc korun k důchodu (je skutečným důvodem dobro nás, klientů, nebo je za tím něco jiného?). 

Je to dobře, nebo špatně? Mně osobně se nelíbí myšlenka, že mi bude „někdo“ určovat, co s mnou naspořenými penězi dělat a kdy a v jakém množství si je můžu vybírat. Na druhou stranu  nemá moc lidí v hlavě pomyslný majáček, který by je upozornil vždy, když zbytečně utrácí a do jisté míry kontrolovatelné uvolňování financí není od věci. No jo, ale opět je tu mé „proti“ – nechci, aby někdo cizí rozhodoval o mých penězích. A to je problém penzijního připojištění. Stát vám dává příspěvky, takže do toho může i mluvit.

A když nastaví předem jasně daná pravidla, neznamená to, že je nemůže během hry změnit. Vzpoměňte si na změnu podmínek u stavebního spoření před několika lety. A do dnes se u něj mění zásadní body smlouvy jako na běžícím páse. No dobrá, ale co s tím? Můj názor je takový, že by neměl nikdo spoléhat na jednu či dvě karty. A určitě by všechny karty neměly být regulované státem (penzijní připojištění, stavební spoření, státní dluhopisy atd.). Stát vám s troškou pomůže, ale nikdy vám v investicích či spoření nezajistí takové výnosy, aby vám pomohly dostat se finančně tam, kam toužíte. Dost mě mrazí z reklam v metru a v televizi, kdy stát společně s velkými bankovními domy verbují náctileté a dvacetileté do „penzijka“.

Chápu, že starší generace mají v sobě zakódované spoření na vkladní knížku a střádání do obálek, ale u nejmladších generací? Děsí mě představa, že si dvacetiletý člověk začne pravidelně ukládat peníze z výplaty a bude doufat, že se k nim za 40 let dostane. Teda alespoň částečně. Kdyby bylo zhodnocení alespoň zajímavé, dalo by se to pochopit, ale ne s 1-2% procentním zhodnocením ročně a to se držím v těch nejvyšších patrech. Většina z vás ví, že už je možné s penzijním připojištěním dosáhnout i záporného úroku. Obdivuji tu odvahu dnešních mladých svěřit někomu své peníze na tak dlouhou dobu a doufat. A doufat. Třicet, čtyřicet let. Doufat, že se „to“ povede a já si budu moct přilepšit k důchodu 3 000 Kč měsíčně.

O tom, jak vysoké budou důchody za 40 let je věc jiná. Přijde mi, že mnoho lidí se bojí vzít vlastní život na svá bedra a začít s ním něco dělat. Bojí se toho, že něco pokazí, že se něco nepovede, nebo špatně investují. No a co. Z chyb se lidé učí. A hlavně ty chyby děláte vy a nenecháte s vašimi penězi chybovat někoho jiného.  Zajímejte se o investice. Alespoň pár hodin měsíčně. Vždyť vyděláváním peněz strávíte mnohem více času, než přemýšlením nad tím, co s nimi uděláte. A nevěřte reklamám a letákům. Udělejte si vlastní průzkum a úsudek. Reklamu si může zaplatit kde kdo. I to, co na ní bude napsáno.

Pokud se budete o své peníze více starat, najednou zjistíte, že máte mnohem více možností. A jestli věřím tomu, že se změní podmínky u penzijního připojištění? Nevím, ale doufám v to. Protože tohle může být nakonec ten impuls, kdy se lidé chytnou za nos a přestanou věřit státu a státním produktům. A nebo se může stát, že se lidé za nos nechytnou a budou jen hlasitě nadávat na diskuzních fórech bez jakékoliv akce.

© 2021 rentier.cz | Nakódoval Leoš Lang